† 27. 01. 2010 | kód autora:
7J6 Máma mě dnes omluvila ze školy protože mi stále bylo trošku špatně... A tak jsme šli spolu do obchoďáku a strávili tam tak tři hodiny. Nakoupila jsem si pár super hadříků ale večer prý půjdem zas. Už se nemůžu dočkat... Potřebuju novej mejkap....a tak....ale matka bohužel taky musí chodit do práce :-( Ještě že má ty odpolední směny, kdy je v obchodem moc lidí aspon se vyhnem frontám...
Jo a už jste viděli Sherlocka Holmese? Já z něj padám...Ten byl fakt sexy!
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRk Dnes autorka blogu odjíždí na dovolenou, takže si čtenáři jistě oddychnou, že aspoň na týden nebudou bombardováni jejími denními starostmi, či jejími "hloupými kecy". Jejich klid potrvá až do 1.srpna, kdy se autorka zase na chvilku vrátí, aby 10. srpna mohla zase na devět - deset dní odjet.
Autorka odjíždí na klidnou dovolenou k jisté, nejmenované vodní přehradě, aby si užila alespoň část své rodiny, přesněji řečeno rodiče a mladšího bratra. Její starší sestra prý zůstane v Praze a bude dělat neznámo co, zatímco její starší bratr se postará o jejího téměř půlročního králíčka, křížence beránka a králíčka lví hlavy, Berču.
10.srpna pak bude mít její bratr zase co hlídat, neboť autorka odjede s tou samou částí rodiny do Chorvatska. Jak sama prohlásila, moc se na to netěší. Její maminka prý stále musí řešit nějaké problémy s cestovkou. Naší autorku děsí cesta i samotný pobyt v Chorvatsku, přestože už tam jede popáté v životě. Holt někdo si klidu fakt neužije, když už před ním rodiče nezatajují své starosti.
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRk Dnes se králík Berča poprvé chystá vyrazit z domu, aby týden pobyla u bratra své paničky. Neví sice, co od toho má očekávat a dalo by se i říct, že si blížící se odloučení od paničky prakticky vůbec neuvědomuje.
Berče už je téměž půl roku. Je to kříženec králíčka lví hlavy a beránka. Její panička ji koupila ve zverimexu nedaleko svého domu, když byla Berča kolem dvou měsíců stará. Dosud se králičí holčička nepodívala dál než na pár kroků od domu. Dosud nepoznala pořádně jiné prostředí než oblast svého bydliště. Dosud nebyla nikde na návštěvě déle jak několik hodin.
Tedy je to vůbec poprvé, co bude muset bydlet někde jinde delší dobu, než je zvyklá. Panička ji už umyla, nakoupila jí čerstvé zrní a sbalila jí kufry. Teď už zbývá jen naložit auto a dovézt Berinku do jejího nového domova.
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRkTo bylo dneska horko, co? Překvapivě Berča měla i přesto plno energie - to asi dík včerejšímu koupání, při kterém se chovala velmi slušně - takže dnes nevěděla co roupama :-D Jinak u mamky v práci jsem byla dneska jen pár hodin, neboť jsem dopoledne musela cosi zařizovat. Mám ale dobrou zprávu - příští školní rok budu chodit na vejšku. No a otázka zní: na kterou VŠ nastoupím? Zde máte nějaké nápovědy:
Když jsem chodila do první třídy ZŠ, chtěla jsem řídit naftařskou společnost
Ve druhé třídě ZŠ jsem dělala moderní tance.
Ve třetí třídě ZŠ jsem se učila hrát na flétnu.
V letech 1998-2007 jsem zpívala v dětském pěveckém sboru.
Ve třetí čtvrté třídě ZŠ jsem objevila svoji lásku ke psaní a chtěla jsem být herečkou, zpěvačkou nebo spisovatelkou.
Šestou až devátou třídu jsem prožila ve třídě se zaměřením na umění.
V šesté třídě ZŠ jsem milovala fyziku včetně pana učitele :-D
V osmé a deváté třídě jsem měla ráda chemii a obdivovala jsem našeho trhlého učitele, který nás ji učil.
V deváté třídě jsem zjistila, že umím psát fejeton - psala jsem ho poprvé v životě a hned se vyvedl.
Na gymnáziu jsem chodila do třídy se zaměřením na informatiku.
V prváku na gymnáziu jsem byla obdivována pro své vyvedené karikatury autorit a přišla do konfliktu s naší hudebkářkou, neboť jsem jí přiznala, koho mám za sbormistra.
Ve druháku jsem dík okolnostem toužila utéct na učňák a stát se kuchařkou.
V témže roce mi ale profesorka na češtinu přiznala, že mám talent, když jsme psali subjektivně zabarvený popis. Pár lidí ze třídy milovalo mé charakteristiky profesorů. A když jsem se dostala do průseru, dovolila si mě paní profesorka pro moje satory porovnávat s Karlem Havlíčkem Borovským.
V témže roce jsem hodně psala povídky a učila se vytvářet webové stránky.
V témže roce jsem docházela na nepovinné hodiny politické geografie.
V témže roce jsem se začala hodně zajímat o dřevárny a historický šerm.
Ve třeťáku jsem strašně toužila po studiu na Matematicko-fyzikální fakultě UK.
Ve třeťáku jsem chodila na nepovinné hodiny php.
Ve čtvrťáku jsem se přidala do jednoho sdružení novinářů a také společenství spisovatelů a hlásila jsem se na FSV UK - obor žurnalistiky, kam jsem se nakonec kvůli převeliké konkurenci tehdy nedostala, ale naplánovala jsem si, že to zkusím i další rok. Jinak novinařině se tak nějak věnuji dodnes :-)
Ve čtvrťáku jsem chodila na nepovinné hodiny IT trendů.
Celý letošní školní rok na pomaturitním jsem se učila na to, abych mohla studovat český jazyk a literaturu a zdárně udělala anglické zkoušky FCE.
Mimochodem vždycky mě hodně bavilo plavání a basket (a občas i fotbal - se sourozencema)
Od dvanácti let si bez dovolení tahám domů zvířátka a sama se o ně bez řečí starám.
Sem tam mě chytnou i nějaké zahradnické práce...v minulých letech jsem si sem tam přivydělávala pomocnými prcemi pro jednu zahradnickou firmu.
Strašně ráda vařím - nikdo mě do toho nenutí, takže se to ještě dá považovat za koníčka :-)
A to že se zajímám o okultismus víte sami nejlépe :-D
Btw miluju šerm a lukostřelbu, i když mi to zrovna dvakrát nejde :-D
No, nevím, jak vám ty nápovědy pomůžou v tom, abyste zjistili, pro kterou školu jsem se nakonec rozhodla :-D
Diskuze je moderovaná, tak se nebojte to psát do komentářů - nikdo to od vás neokouká :-) Výherce dostane symbolickou roztomilou odměnu :-)
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRk Už jste se někdy setkali s tím, že jste do někoho jeden den hustili, co všechno v poslední dnech děláte a co máte ještě v plánu jen proto, aby to ten člověk o pár dní později zcela zapomněl a vymýšlel nesmyslné akce? Tohle je totiž přesně můj případ.
Jak jsme v sobotu měli setkání sabatu, tak jsem se mimo jiné slečně P svěřovala, že jsem poslední týden musela brzy vstávat, abych s maminkou mohla jet do práce a že tak hodlám činit i tento týden, abych v sobotu mohla odjet na dovolenou.
No a v posledních dnech mi od ní přišly celkem dvě nesmyslné zprávy. Jedna o tom, jestli se ráno před praxí může stavit u mě na pokec a druhá, kde mě upozorňuje, že o víkendu bude na netu, aby mi cosi pověděla.
Takže se v celku nemohu ubránit dojmu, že mě P v sobotu vůbec neposlouchala a že jsem celou tu dobu vlastně mluvila jen sama se sebou...(a mně si tento člověk dovoluje upozorňovat na to, že se v průběhu rozhovoru sem tam mračim nebo že mám divnej pohled - já ji aspoň vnímám, ale co ona?) Až já mluvit zcela přestanu, to se bude divit! Nebo si toho možná ani nevšimne.... :-(
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRkJá vím, už tu měla být... Jsem lemra. Ale opět vás musím všechny pochválit, že tak pilně chodíte, i když se tu mnoho neděje. Návštěvnost byla prakticky stejná jako ten předchozí týden. Zanechali jste mi tu celkem 23 komentářů (za které musím především poděkovat medvědovi) a 2 vzkazy do návštěvní knihy, zatímco já napsala pouhých 13 článků.
Chtěla bych se také omluvit, že už se k vám na blogy moc koukat nechodím, neboť, jak jste si určitě všimli, o práci nemám zrovna nouzi, a tak se k počítači dostanu jen výjimečně a když už se pak rozepíšu, tak ty články přednastavím, aby vycházeli v takových intervalech, abyste je stihli číst. (Btw tenhle článek jsem napsala v deset hodin dopoledne - stejně jako ty předchozí.) Tak snad vás aspoň v druhé půlce srpna stihnu všechny obejít :-)
Mějte se pěkně a užijte léta :-)
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRkTento týden opět chodím k mámě do práce. V pondělí a v úterý ještě nebylo takový horko, tak to docela šlo, ale dneska tu začal být pořádnej pařák! Navíc tu na práci ani pořádně nemáme klid. Minulý týden se tu byla kouknout jen na chvilku jedna mámina celkem bezstarostná kolegyně I, se kterou to jakž takž šlo. I ona s sebou měla dceru a protože my dcery jsme strašně rozumné a hodné holky, nechaly jsme matky pracovat a v koutku kanceláří našich matek jsme si raději něco četly (i když tedy já sem tam musela udělat i něco pro matku - např. zkontrolovat nějakou tu její zprávu). A protože matky věděly, že nás to tam každou chvilku může omrzet nebo že bychom si mohly dělat klamné iluze o jejich práci - nepráci, tak raději pracovaly. Ale to bylo minulé úterý a to už je dávno pryč.
V pondělí se tu objevila jiná matčina kolegyně, L. O poznání bezstarostnější, o dost trhlejší a s dovolením i pitomější osoba. Pondělek s ní nám začal přímo ukázkově. Přestal chodit internet a navíc od bouřky minulého týdne nešla pořádně ani tiskárna. Mě to v tu dobu nijak netrápilo - já tu stále ještě měla vlastní práci v podobě počítání odpracovaných hodin své matky za posledních půl roku, a tak to ty dvě řešily samy. Asi docela těžko se memce ty problémy s internetem prodiskutovávaly s L, neboť před praštěnou L, která je velká nekamarádka vůči všem technickým vymoženostem - tedy spíše technickým úkonům nad její rozumové schopnosti (je to smutný, když někdo umí na počítači jen jakž takž pracovat s mailem a wordem) a před níž se nesmí vyslovit ani slovíčko MODEM. Prostě hrůza.
A tak ty dvě otravovaly šéfku, aby šefka dala vědět svému synovi, který to tu má na starosti a on jim zavolal, co s tím mají dělat. Musím se přiznat, že jsem byla na matku pyšná, že na možný problém přišla docela sama, ještě než jí on zavolal. Ovšem nevěděla o ukryté krabičce úplně nahoře, kde se musel ještě vypojit a zapojit drát, aby to šlo. Pomalu na něj ani neviděla. Taky nechápu, co je to za rozum mít všechny technické a celkem dost problémové věci téměř u stropu. K mámině cti a slávě tedy poslouží i fakt, že se tam nebála vylézt. To já bych se svým strachem z výšek nesvedla.
Navíc L měla po ránu ještě problémy s kódováním - zdejší škola má totiž alarm a jedna matčina každodenní činnost tkví v tom, že ráno odkódovává a odpoledne zakódovává, pokud ve škole nikdo není. L, která do práce moc nechodí a výjimečně byla v práci dřív jak matka, samozřejmě pořádně nevěděla, jak se to dělá, a tak volala M, která měla dovolenou a vyvolávala zbytečně rozruch, ne-li dokonce budoucí průser - až se šéfka zase vrátí, jistě bude sranda.
Musím ještě poznamenat, že paní L je velký charakter, neboť dámy musí zapisovat do knihy s docházkou, kdy přišly a kdy odešly, no a ona ty časy vždycky dokáže upravit tak, aby to vypadalo, že ona tu byla pomalu nejdéle. Nechápu o co jí jde. Stejně tu hovno dělá. Co jsem jí tak pozorovala, většinou tu řeší jen své soukromé hovory a navíc tu je jen na půl úvazku a ještě měla mít tento tejden dovolenou! A ona tu klidně otravuje, stěžuje si tak mocně, že mamka spostu času vždycky ztratí tím, že ji musí vyslechnout nebo se jí aspoň pokusit něco vysvětlit, neboť L je tupá a i přes vysvětlení si dál mele svou a pomalu neposlouchá.
Včera tady L na někoho čekala, zatímco já a matka jsme spěchaly, abychom stihly ještě vyřídit knihovnu, než se pojedem na setkání s realitkou a vlastníkem chalupy, kterou chceme koupit. A co myslíte, že tu L dělala? No, nepracovala, přirozeně. Jen se po telefonu vybavovala s nějakou kamarádkou. A odpoledne měla problém dostat se ze školy, neboť školník vždycky odpoledne jednu bránu zavře a ten tup ještě otravoval ve škole, aby z toho byl zase nějakej průser. Copak bylo tak těžký se kolem rozhlédnout? Kdyby to bejvala udělala, zjistila by, že ze školních pozemků vedou ještě dvě další brány, které zůstávají otevřené a nemusela otravovat paní, která má v tuto dobu dovolenou... nebo kdyby aspoň nevolala jí, ale zavolala mámě, aby se poradila..... Darmo mluvit.
Jinak včera tu krom L, byla i I s manželem, který nám tu všem ořezal pastelky :-) Zajímavej koníček. Ale toho klidu tu na práci moc nebylo, když nás tu najednou bylo tolik - a L má ještě každou chvilku potřebu si povídat - takže není divu, že matčina kopička nevyřešených případů se za ten den moc nezmenšila. Navíc tu sem tam zazvoní i telefon, protože nějaká matka potřebuje konzultaci. Jeden takovej telefonát zabere i hodinu. Takže za včerejšek místo plánovaných dvou byla napsána jen jedna zpráva. (Ne, teď se moc nedivte, že za jednu pracovní dobu se toho nestihne víc. Ono je nad tím dítětem vždycky fůra přemýšlení, i když ty testy, co dělalo, jsou vyhodnocené - psycholog holt nad tím musí trošku přemýšlet. Přemýšlet nad tím, proč to dítě má problémy a co by s ním bylo nejlépe udělat. A jak mu vlastně pomoci.)
Důvodem, proč toho mám všeho dost, je fakt, že po spočítání máminých napracovaných hodin a po zjištění, že jí o tom nikdo neřekl (když se ptala, tak jí to nikdo nepřiznal - tedy tady jde především o paní M, která to má na starosti), dokud měla možnost si to vybrat a navíc, že jí stále říkaly, že toho není dost a že musí pracovat (dokonce i před zkouškou, na kterou se máma musela připravit, jí šéfka nepovolila ani studijní volno). Teď to mám všechno spočítaný a vím, že mamka má nějakých šedesát hodin, které by si měla nějak vybrat. Ovšem to už jí zase nedovolej. Takže se nedivte, že mám vztek, když s tím nemohu nic udělat. Také bych těm jejím kolegyním strašně ráda nakopala prdel, že si upravujou doby příchodu a odchodu, jak se jim to zlíbí, ony to totiž dělaj všechny a šéfka jim to ráda odpustí, neboť sama je, tuším, jednou z nich. Ale mamka, sotva se pokusí napsat si čas jen o pět minut lepší, už je oheň na střeše. Zkrátka k ní kamarádky nejsou a ještě jsou to podlý, všivý krávy. A především ta její šéfka, která jí sebrala i osobní ohodnocení, protože mamka dělá nadstandard. Navíc jí i lže o počtu jejích klientů, o kterých si vede záznamy, takže matka podle ní dělá stále hovno.
Je to zvláštní. Všude jinde si matky vážej, uznávaj jí a dokonce by ji snad chtěli i sami pro sebe. Říkaj jí doktorko, i když ona před svým jméně Dr. nenosí. Ale na jejím pracovišti na ní akorát tak hážou bobek a ještě jí bezpáteřní šéfka podrazí před klientem. I těm krajskym, ze kterých je i její šéfka posraná, zatímco máma se s nimi běžně přátelsky baví, to nejde do hlavy, proč máma nejde jinam. Ona však radši trčí v této díře, s těmato fúriema, protože nemůže opustit svý klienty, o který jí jde především a kterými se klidně zabývá i o půlnoci, když jí zavolaj, že jí potřebujou. A tak mamka dře tady jako mezek a ještě má snad pár dalších úvazků jinde, neboť si ji každej rád přivlastní, protože ví, že dělá dobrou práci. Snad i tady je si toho její šéfka vědoma, když se s ní sem tam chodí o něčem poradit, ale proč je tu pak k ní tolik zlovůle, to tedy nechápu....
Novinařiny jsem nechala, neboť jsem pochopila, že na tom světě stejně nic nezměním, že mě nenechaj. Že zkrátka nemůžu změnit svět, i když chci. A ani tady kvůli nemohu nic změnit, abych zachránila vlastní matku... Achjo.
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRkMyslím, že je zbytečné v těchto dnech mluvit o vlastním pokoji jako o dětském. Pubertální bratr je momentálně na táboře (tedy aspoň do této soboty), takže jsme v pokojíčku s pubertální Berčou ještě na pár dní samy. Takže náš pokoj je v posledních třech týdnech vyloženě dívčí. Ovšem na začátku třetího týdne se už projevil chybějící mužský element tak, že jsme se my dvě porvaly...
To bylo tak, já byla v pondělí s mamkou v práci a pak jsem se odpoledne ještě měla stavit na úřadě pro občanku. Ovšem nakonec jsem svůj odpolední program přeložila na dnešek s tím, že "chudinku" Berču už mám jen na pár dní, a tak jsem spěchala domů, aby se ona proběhla a já si ji ještě trošku užila. No a přirozeně šlo především o to, aby se proběhla, neboť nevěřím, že jí velký bratr příští týden bude pouštět nějak častěji na svobodu.
Berča proběhla pokojem, chodbou, obývákem, balkonem, ale pak zase skončila v mém pokoji, kde jsem si přerovnávala věci. Všechny jsem je měla poházené po posteli a Berča zrovna v tu dobu zatoužila nejvíc zrovna po lezení v mé posteli. A to z dobrého důvodu - tam bylo takových věcí na rozkousání! Takže jsem ji ze své postele každou chvilku vyháněla, ale pak jsem jsem ji zase hladila a mazlila, aby se nezlobila, že tam holt nemůže.
Jednou jsem ji však vyzvedla z postele, kam znovu bez povolení skočila a vzala jsem ji do náruče. Uklidňovala jsem ji, hladila jsem ji... Berča však něco nesouhlasně kvikla a zahryzla se mi do prsu! V tu chvilku jsem ji nemilosrdně odhodila (až se možná trošku nešikovně uhodila o klec, ale to jí nevadilo) a pak vrátila zpět do klece a pořádně za ní zabouchla. Z rány se mi začala řinout krev, a tudíž mi rázem s Berčou došla trpělivost.
Ještě dneska ráno ji museli krmit moji rodiče, neboť já jsem byla pevně rozhodnutá, že po tom kousanci do prsu (který už musel být minimálně třetí) ji nechám chcípnout hladem nebo že ji nechám rodince k svačině. Oni jí však k jídlu nechtěli, a tak Berča ještě žije.
Mamka se za ní ještě k tomu od včerejška u mě přimlouvá, že je prý hloupá, že z toho nemá rozum a že za to nemůže, že je tak pitomá. Podle mě je ta malá kravka jen sobecká, sadistická mrcha, co se nechá krmit, hladit - furt nás lidi nějak využívá a za odměnu nám ještě ublíží. No ale kvůli matce to s ní ještě budu muset vydržet.
Dneska, až se vrátím z úřadu, ji budu muset vykoupat, neboť po tom víkendovém průjmu strašně smrdí a brácha by ji smradlavou hlídat asi nechtěl. Koupala jsem ji naposled v prvním měsíci jejího života u nás. Od tý doby docela dost vyrostla a zlepšila své vyskakovací, drapací a kousací schopnosti, takže to bude fakt sranda... a přirozeně tahle práce musí zbýt opět na mě, i když už tu holku ani nemám ráda...
Takže ještě pár bitev svedem, než odjedu k vodě, neboť v pátek jí budu muset nechat ostříhat drápky a dovézt autem k bratrovi. Už teď se směju.
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRk Tohle asi každý zný - buď si to sám zažil, nebo se o tom aspoň někde dočetl. Jádrem problému, o kterém bude dnšní článek, je fakt, že každá situace v životě člověka vyžaduje jiné chování onoho člověka. Podobné je to i ve styku s různými skupinami lidí.
Do jisté neděle, kdy můj blog objevila kamarádka a kdy jsem si uvědomila, jak je ten odkaz na můj blog teď strašně na ráně lidem z pedagogicko-psychologické poradny, jsem si tento problém uvědomovala jen velmi málo.
† 01. 08. 2009 | kód autora:
dRk" Co budeme číst?" jistě se práte po přečtení nadpisu tohoto článku.
A já vám odpovídám: "Inu, počkejte si ještě pár hodin a připravte se na čtení příhod, které autorka na cestách zažila, neboť za několik málo hodin ji budete mít zpět!" :-)
Stýskalo se vám? Autorce určitě moc - vždyť posledních pár měsíců trávila na blogu každou volnou chvilku...
Copyright © 2008-2010
Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
