Možná až příliš osobní zpověď

14. 05. 2009 | † 01. 08. 2009 | kód autora: dRk

Tohle možná radši nečtěte, nebo byste se náhodou o autorce tohoto blogu dozvěděli něco, co nechcete. Já vlastně ani nevím, proč to sem dávám. Ale holt mám potřebu udělat za něčím jednu velkou tečku a tím dát i sama sobě najevo, že problém končí. Že je vyřešen. Že už není cesty zpět. A čím víc budu mít tuto tečku v podobě tohoto článku na očích, tím líp si budu pamatovat, že vše je, jak má být, a tedy nemá smysl se v tom dál šťourat...


 Asi před třemi lety vyšla zcela najevo skutečnost, jak lehce se mohu dostat do křížku sama se sebou. Zamilovala jsem se na první pohled, ale hned jsem věděla, že tento vztah nemůže být. Hot objekt mého zájmu byl už srdečně zadaný. Jedno mé já chtělo začít truchlit, ale to druhé mu to nechtělo dovolit, protože nechtělo být samo a argumentovalo tím, že už se má osoba pár měsíců nazpět už jedné chyby dopustila a tudíž nemůže dělat, že se nic nestalo.

No a tak se stalo, že to mé zlé druhé já donutilo to první se vzdát a našlo si přítele dle svého přesvědčení. S tím se má lepší část těžko smiřovala, neboť ona měla ve zvyku řídit se srdcem, být kapánek uzavřená a stranit se společnosti. Dělala to tak celých sedmnáct let a nevěděla, proč by to měla měnit, a tak toužebně zírala na kluka svého srdce z klína člověka, kterého si vybrala moje horší část.

Přirozeně takový vztah nemohl vydržet moc dlouho. A konečné odmítnutí milovaného člověka přišlo bohužel až o pár let později, když už pro mě bylo snad až příliš pozdě. Má osobnost se rozdělila - jedna nikoho nechtěla, druhá chtěla všechny.

Pak jako vrchol všeho má lepší část zrušila svůj facebook, aby mohla být v klidu, sama a oddávat se svému trápení, nacož horší část zareagovala tím, že si založila profil na lidech a opíjela se tím, kolika lidem se líbí a kolik jich po ní touží. Samozřejmě ta lepší část se z toho dostala do deprese. Protože člověk si hned neuvědomí, že hodnocení krásy člověka je ryze subjektivní, a tak nechápala, jak se může líbit jiným lidem, když se nelíbí tomu, po kterém její srdce prahne.

A tak jsem se celkově dostala do křížku sama se sebou. Cítila jsem se být trhána na kusy těmi mými tak rozdílnými osobnostmi. Kamarádka, která už něco takového také zažila, poradila, že by bylo dobré, kdyby si to ty dvě mezi sebou vyřídily. Nebo že jedna z nich je mým přirozeným vývojem, kterému mé staré já marně vzdoruje. Já však stále příliš nechápala, leč její slova mě aspoň trošku uklidnila a já se rozhodla se nad sebou trošku zamyslet.

Pak ovšem přišlo znamení v podobě člověka, který by spíš uvítal mé "horší" já, neboť to hodné a staré je příliš nudné a uzavřené na to, aby se s ním někdo mohl bavit. A tak jsem se rozhodla. Možná že to mé nové já má ještě hodně chyb a třeba se časem ukáže, jaká vlastnost je funkční a jakou bych si měla vzít spíš od té své staré osobnosti, ale rozhodně už se s ním nebudu hádat :-)

Skoro bych řekla, že stojím na prahu vlastního pokroku :-D (Chápu, že čtenáři nemůžou hned pochopit, co na tom všem vlastně bylo za problém - určité detaily si holt musím nechat pro sebe, ale koneckonců tento článek by měl posloužit hlavně mě. Abych si vzpomněla, až zas jednou zapomenu...)

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.